Baskický nacionalismus

Abstract

Cílem mé disertační práce "Sport jako nástroj politiky nestátních národů. Případová studie fotbalu v Baskicku" je analyzovat užívání kopané jako nástroje politiky v kontextu baskického nacionalismu. Konkrétně tedy budu provádět analýzu užívání baskické fotbalové reprezentace jako nástroje politiky tamních nacionalistů tj. Baskické nacionalistické strany (EAJPNV) a nacionalistického proudu ezker abertzale a proměnu jejího využívání v letech 1895 až 2014. Je všeobecně známo, že politici mohou užívat sport jako nástroj politiky. V této souvislosti si velký počet osob vzpomene na olympijské hry v Berlíně v roce 1936 a jejich zneužití ze strany nacistů, na bojkotování olympijských her v období studené války zejména v letech 1980 a 1984 nebo na tzv. ping-pongovou mezi komunistickou Čínou a Spojenými státy americkými. Nicméně i za této situace se domnívám, že není možné zatím nalézt nějakou teorii užívání sportu jako politického nástroje, což platí taktéž o národech, které (zatím) nedisponují vlastním státem. V první části disertační práce operacionalizuji pojem "nacionalismus" a zabývám se charakteristikami národů, které dosud nedisponují vlastním státem, respektive nacionalismů usilujících o stát. Následně analyzuji užívání sportu jako nástroje politiky zejména v kontextu nestátních národů. Empirická část disertační práce je rozdělena do šesti kapitol. V první z nich se zabývám baskickým nacionalismem mezi léty 1895 až 1930. Věnuji se zejména samotnému formování baskického nacionalismu v kontextu úvah Sabina Arany. Aranovy primordialistické myšlenky měly taktéž významný vliv na soudobé užívání fotbalu jako nástroje politiky. Ve druhé empirické kapitole se zaměřuji na baskický nacionalismus v období republiky a během španělské občanské války. V této době existovalo Autonomní společenství Baskicka a baskická vláda využívala fotbal a konkrétně baskickou fotbalovou reprezentaci tehdy známou pod označením equipo Euzkadi jako nástroj sportovní diplomacie. Konec občanské války však znamenal taktéž pád republiky a zrušení autonomního statutu Baskicka. Třetí kapitola se tak zabývá obdobím frankistického Španělska mezi léty 1939 až 1977. Právě od tohoto roku, kdy došlo k legalizaci politických stran ve Španělsku včetně baskických, začíná následující kapitola, která je ohraničena rokem 1999. V této době znovu začalo existovat Autonomní společenství Baskicka a objevil se požadavek baskických nacionalistů na zoficiálnění tamních sportovních výběrů. Tento požadavek byl viditelný zejména v souvislosti s baskickým národním fotbalovým týmem. V této době nastupovala baskická fotbalová reprezentace k pravidelným přátelským zápasům, přičemž většina z nich byla spojena právě s požadavkem na mezinárodní uznání jejich fotbalového týmu a taktéž na nezávislost regionu. V roce 1999 zformoval předseda baskické vlády, tzv. lehendakari, Juan José Ibarretxe vládu, která následně připravila známý návrh na změnu baskického autonomního statutu a taktéž dále pracovala s požadavkem na zoficiálnění tamních sportovních reprezentací. Následně mezi roky 2009 až 2012 poprvé v historii Autonomního společenství Baskicka nevytvořila EAJPNV baskickou vládu a ta byla naopak sestavena prošpanělskými politickými stranami. Výše zmíněná politická strana se vrátila k moci v roce 2012 a v současné době se baskičtí nacionalisté stále dožadují zoficiálnění baskických sportovních výběrů. V poslední empirické kapitole a následně i v závěru práce shrnu své poznatky a představím výsledky výzkumu. Domnívám se, že baskičtí nacionalisté užívají sport či konkrétně fotbal a baskickou fotbalovou reprezentaci jako nástroj politiky, přičemž je v historii baskického nacionalismu možné pozorovat všechny čtyři způsoby využívání sportu jako nástroje politiky, které byly blíže představeny v teoretické části práce. Nyní je taktéž dle mého názoru pozorovatelné, že baskičtí nacionalisté užívají sport více v kontextu sportovní (para)diplomacie než v předchozích obdobích.