Otilie Malybrok-Stielerová: život a dílo bavorské básnířky a překladatelky v souvislosti s česko-bavorskou literární spoluprací na přelomu 19. a 20. století

Abstract

Cílem diplomové práce je podat zevrubný a komplexní popis osobnosti bavorské básnířky Otilie Malybrok-Stielerové (1836-1913) se zřetelem k jejímu vztahu k českému spisovateli Juliu Zeyerovi (1841-1901). Jejich vztah je rekonstruován na základě obšírné vzájemné korespondence, jež je uložená v Literárním archívu Památníku národního písemnictví a čítá přes 170 dopisů, které byly odeslány mezi lety 1891 a 1900. Vztah dvou dopisovatelů je analyzován na pozadí politicko-historických souvislostí, které utvářely a ovlivňovaly dobové poměry mezi sousedícími státy a národy. Úvodní část práce se věnuje výlučně životu a umělecké tvorbě bavorské překladatelky. Mapuje poměrně stručně její rodinné relace, přičemž se detailněji věnuje jejímu bratru, Karlu Stielerovi, jenž se proslavil poezií psanou v dialektu a jehož dílo znal i německý básník Rainer Maria Rilke, o němž a jeho místu v problematice česko-německých vztahů pojednává finální oddíl diplomové práce. Důležitými osobami životě Malybrok-Stieleové byli i učitelé a mentoři, mezi které patřil Bedřich Wachsmann, Božena Marčanová a Karl Viala a kteří ji učili základům českého jazyka a seznámili ji s díly nejznámějších českých literátů. Z publikační a překladatelské činnosti Malybrok-Stielerové je upozorněno hlavně na tvorbu, jež souvisí s osobností Julia Zeyera. Chronologicky je představována spolupráce mezi ní a Zeyerem a zároveň jsou vyjmenována díla, která se podařila uveřejnit v tisku nebo v knižní podobě. Následná analýza a dešifrace dopisů vede k objasnění skutečného procesu, který předcházel konečné publikaci děl. Zároveň se v řádcích korespondence, jež kvůli společenským zvyklostem často působila nepřirozeně a překypovala přehnanou zdvořilostí, odkrývá vztah mezi překladatelkou a spisovatelem. Malybrok-Stielerová psala dopisy výlučně německy, ojediněle se vyskytne ve fondu česky psaný list. Zeyer naproti tomu psal pouze ve svém rodném jazyce. Zvolna se korespondence, která byla zpočátku založená čistě na profesní bázi, transformovala do dopisování, které je protkané stále více osobními příběhy a důvěrnými informacemi. V roce 1896 se oba pisatelé i poprvé osobně potkali v Tegernsee, kde pobývala Malybrok-Stielerová,, a setkání tváří v tvář proběhlo i následující rok, tentokrát ve Vodňanech. Závěrečnou část práce uvozují politické a historické okolnosti, které utvářely ovzduší mezi německým a českým národem na konci 19. a začátku 20. století. Pozornost je věnována dvěma rozdílným koncepcím ohledně budoucnosti českého národa v setrvání v Habsburské monarchii, ohledně jeho kulturních hodnot a právu na samostatnost. Následuje pojednání o Mnichově jakožto o jednom z nejdůležitějších kulturních center tehdejší Evropy a o jeho důležitosti pro některé české umělce, především spisovatele. Jmenovitě se popisuje role Mnichova v díle a životě Jana Kolára nebo Jana Nerudy. Osoba, na kterou se práce v této souvislosti nejvíce soustředí, je však osobnost Rainer Maria Rilkeho, jenž je s Mnichovem a Prahou úzce propojený. Finální úsek práce se zaobírá životem Rilkeho v Praze a v Mnichově a jeho vztahem k tamějším obyvatelům. Zároveň jsou rozebírána díla, ve kterých je tento vztah alespoň z části reflektován. Pražský element se zrcadlí mimo jiné v jeho básnické sbírce Larenopfer a prozaistické Zwei Prager Geschichten, mnichovské momenty jsou uchované v povídce Ewald Tragy.