Filosofická koncepce organicistního pojetí skutečnosti

Abstract

Předložená disertační práce má za cíl analyzovat a zhodnotit systém organicistní filosofie vytvořený Alfredem North Whiteheadem, v němž je pojem hmoty nahrazen pojmem organické syntézy. Při naplňování tohoto cíle jsou zohledňovány soudobé vědecké poznatky, které Whiteheada při tvorbě jeho metafyzického systému ovlivňovaly.

Zkoumání Whiteheadova myšlení v rámci disertační práce postupuje od prvotní Whiteheadovy filosofie přírody k jeho spekulativní filosofii, v níž je modifikována původní přírodní metafyzika prostřednictvím polemiky s významnými postavami evropské intelektuální tradice do podoby vyspělé metafyziky. Výsledkem zkoumání je zhodnocení Whiteheadovy procesuální metafyziky a jeho metody imaginativní racionalizace jakožto originální a inspirativní alternativy k tradiční evropské ontologii a epistemologii.

Kromě úvodu a závěru je práce členěna do sedmi kapitol, přičemž zkoumání vývoje Whiteheadovy filosofie lze rozdělit do čtyř následujících částí.

První část (kapitola 3.) se zabývá otázku "Jaká jsou pro Whiteheada ultimátní data vědy?". Odpověď je shledána v podobě terminologické distinkce a následné metafyzické konjunkce událostí a objektů, jež je fundamentem Whiteheadova období filosofie přírody.

Druhá část (kapitola 4.) nabízí odpověď na otázku "Jaká je povaha Whiteheadova posunu od panfyziky směrem k metafyzice?". Je odmítnuta Lawrencova interpretace epistemologické konverze a stejně tak Leclerova koncepce tematické konverze shodně reprezentující diskontinuitní podstatu přechodu. Je přijata Fordova interpretace, podle níž Whitehead svá stanoviska revidoval kontinuálně. Tento názor je i v souladu s Whiteheadovou vlastní metodou poznání jako imaginativních skoků mysli.

Třetí část (kapitoly 5. a 6.) se ve výkladu opírá o otázku "Co je podstatou Whiteheadovy organicistní metafyziky?". Jde tedy jednak o analýzu přírodní metafyziky v Science and the Modern World (kritika tzv. bifurkačních pozic) a rovněž o analýzu vyspělé metafyziky (v duchu rekoncepce povahy aktuálních událostí).

Čtvrtá část (kapitola 7.) reflektuje Whiteheadovu polemiku s Platónem, Leibnizem, Humem a Kantem a zodpovídá tak, alespoň částečně, otázku "Jak vysokou míru originality můžeme Whiteheadovu spekulativnímu systému přiznat?".