Omezení vlastnického práva

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá omezením vlastnického práva z pohledu současné právní úpravy. Těžištěm této práce je především soukromoprávní omezení vlastnického práva, které je upraveno občanským zákoníkem. V první kapitole se okrajově věnuji samotnému vlastnickému právu jako takovému. Považuji to za přínosné pro čtenáře této práce z důvodu lepší orientace v právní úpravě omezení vlastnického práva. V textu práce je kladen větší důraz na soukromoprávní instituty omezení vlastnického práva, které vznikají v důsledku kolize s vlastnickými právy jiných subjektů. Jednotlivým soukromoprávním způsobům omezení vlastnického práva se věnuje podstatná část této práce. Tyto si při rekodifikaci prošly spíše drobnými změnami cestou evoluce, naproti tomu právní úprava sousedských vztahů si prošla změnou z mého pohledu spíše revoluční, neboť jednotlivé změny nelze považovat za kosmetické. I z tohoto důvodu je jim věnována značná pozornost. Vzhledem ke snaze o ucelené pojednání je věnována určitá část též omezení vlastnického práva z veřejnoprávního pohledu, kdy stát omezuje práva jednotlivce ve veřejném zájmu. V moderních i tradičních právních systémech je vlastnictví běžně omezováno veřejnoprávními předpisy, např. právem životního prostředí. Příkladem těchto omezení může být situace, ve které je určitá věc zvláštním předpisem chráněna jako kulturní památka, na základě čehož vzniká jejímu vlastníkovi ex lege povinnost udržovat ji v náležitém stavu a za její úmyslné poškození či zničení může být trestán prostředky práva správního či trestního. Vlastní podkapitola je věnována též právní úpravě vyvlastnění podle zákona č. 184/2006 Sb., zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění). Hlavním cílem této diplomové práce je poskytnout ucelený přehled právní úpravy omezení vlastnického práva jejím čtenářům a pokusit se o její zhodnocení.